O tvrdohlavých dětech
Z knihy O TVRDOHLAVÝCH DĚTECH, Izabella Bielická, SPN, 1968
-
Stal ses člověkem ne proto, že ses lidem narodil. Stal ses člověkem, protože ses naučil lidsky jednat, myslet a cítit – především od matky, která Tě odkojila a vychovala, od otce, který Tě povzbuzoval k prvním krokům, který po Tobě opakoval Tvá první slova, který Tě odměňoval a káral.
-
Pavlovi je 2,5 roku, ale jeho život není růžový. Dokonce se mu zdá někdy tak těžký, že se vrhá na zem, tluče hlavou o podlahu, kope nohama, rve si na sobě šaty a v bezmocné zlosti zoufale pláče a křičí. A co jiného zbývá skřítku v zemi obrů? Hladovka? Stávka? Sabotáž? Co může dělat? Nejdůležitější obry jsou Táta s Mámou.
-
Jak milovat dítě? Zkrátka jak to dělají dobří rodiče: s porozuměním, s nutnou dávkou shovívavosti a bez zbytečných obav „co z něho bude.“ Nepřekrmovat zákazy a příkazy-je to těžce stravitelná dieta.
-
když Honzík kousek po kousku rozebírá skládánku či lokomotivu a prozkoumá vnitřek plechového autíčka, nezlobme se, že „to dítě jen ničí hračky.“ Ono je neničí, ono je poznává. Každé poznání začíná analýzou čili rozborem věcí a jevů na jednotlivé části. Syntéza přichází teprve později – s tím se nedá nic dělat. Věk mezi druhým a třetím rokem života se někdy označuje jako destrukční vývojová fáze.