Narazil jsem na zajímavý příběh, který se odehrál před zhruba deseti lety v jednom malém kostele na středozápadě Ameriky.
Tamní kněz, starší pán, začal svoje kázání neobvykle: v každé ruce držel jednu krabici. Jedna větší, červená se zlatými květy. Svým vzhledem slibovala mnohé. Ta druhá byla docela malinká, z obyčejného bílého papíru.
Kněz se dětí zeptal: "Kterou z těchto dvou krabic byste si chtěli otevřít?" Děti si samozřejmě vybrali tu velkou, barevnou. Kněz ji otevřel. Uvnitř nebylo nic.
Pak otevřel i tu druhou – malou, bílou. K překvapení všech z ní vypadl svazek jednodolarových bankovek.
"Každá věc skrývá nějaké překvapení," řekl ten kněz, "dost často ale soudíme věci podle toho, jaké se zdají být na první pohled. To, co je skryto uvnitř bývá často v rozporu s tím, co vidíte na povrchu." Pak vzal balíček bankovek a každému v kostele dal jednu na připomínku toho, aby se dívali pod povrch věcí.
Dost často soudíme věci podle toho, jaké se zdají být na první pohled. To, co je skryto uvnitř bývá ale často v rozporu s tím, co vidíme na povrchu.
Zdroj: http://blog.peoplecomm.cz