Nebe a peklo
Jeden muž rozmlouval s Pánem o nebi a o pekle. Pán mu pravil: „Pojď, ukážu ti peklo.“ Vstoupili do místnosti, kde seděla skupina lidí kolem obrovského hrnce s masem. Všichni umírali hlady, celí zoufalí. Každý držel lžíci, která sice dosahovala do hrnce, ale ty lžíce měly rukojeť o tolik delší než byla ruka, že je na dopravení jídla do úst nebylo možné použít. Bylo to hrozné utrpení.
„Pojď, teď ti ukážu nebe,“ řekl Pán po chvíli. Vstoupili do další místnosti, úplně stejné jako byla ta první – hrnec s masem, skupina lidí, stejně dlouhé lžíce. Ale všichni vypadali šťastní a dobře živeni.
„Já to nechápu,“ žasl muž. „Jak to, že tihle jsou šťastní, když lidé v druhé místnosti tak trpí, a přitom je všechno stejné?“
Pán se usmál. „To je přece prosté,“ odpověděl. „Tady se naučili krmit se navzájem.“
